PRÁVNÍ SERVIS: Řidič nevpustil bosého mladíka do MHD. Má na to přepravce právo?

05.02.2019 18:29

 

Na iDNESu byl zveřejněn článek o patnáctiletém mladíkovi, kterého řidič městského autobusu ve Frýdku-Místku vykázal z autobusu protože neměl boty. 

Řidič se odvolával na hygienické a bezpečnostních důvody a na na rozhodnutí vedení.

Stížnost onoho mladíka na postup dopravního podniku řešil frýdecko-místecký dopravní podnik i s magistrátem. „S městem jsme se shodli, že řidič postupoval správně. Dopravce může z přepravy vyloučit mimo jiné člověka pro mimořádné znečištění oděvů, obuvi nebo z jiných důvodů. V tomto případě šlo o to, že by se dotyčný mohl ve voze o něco poranit nebo by mu někdo mohl stoupnout na nohu. Šlo by o úraz v dopravním prostředku, a ty někdy končí až u soudu,“ konstatoval vedoucí provozu ČSAD Frýdek-Místek Vladimír Pavlásek.

PŘEPRAVNÍ ŘÁD

Než rozebereme společné odůvodnění dopravního podniku a magistrátu, podívejme se na PŘEPRAVNÍ ŘÁD dopravního podniku.

Bude nás zajímat čl. I. odst. 3 a II. odst. 8 a odst. 9.

V čl. I. odst. 3 písm. a) se hovoří o tom, že "cestující je povinen dbát pokynů a příkazů pověřené osoby, které směřují na zajištění bezpečnosti a plynulosti dopravy, jeho bezpečnosti nebo bezpečnosti ostatních cestujících".

V čl. II. odst. 8 je uvedeno, že "cestující při přepravě je povinen dbát pokynů dopravce".

Důvody pro vyloučení osob z přepravy jsou pak taxativně uvedeny v čl. II. odst. 9:

Dopravce je oprávněn vyloučit z přepravy:

  1. osoby pod vlivem alkoholu, drog nebo jiný omamných látek a osoby, které pro mimořádné znečištění oděvů nebo obuvi nebo z jiných důvodů (např. výtržnictví) mohou být spolucestujícím na obtíž;
  2. osoby bez platného jízdního dokladu;
  3. osoby, které ohrožují bezpečnost provozu, svou vlastní bezpečnost nebo bezpečnost ostatních cestujících a dále muže být cestující vyloučen dle vyhlášky č. 175/2000 Sb. § 15 písm. a) až r);
  4. osoby, které přes upozornění pověřené osoby dopravce porušují ustanovení smluvních přepravních podmínek;
  5. osoby s kolečkovými bruslemi na nohou;
  6. děti do 6 let bez doprovodu cestujícího staršího 10 let;

 

MOHL BÝT MLADÝ CESTUJÍCÍ VYLOUČEN Z PŘEPRAVY PRO NĚKTERÝ Z VÝŠE UVEDENÝCH DŮVODŮ?

  • Cestující nebyl pod vlivem drog, či omamných látek, ani neměl mimořádně znečistěnou obuv (potažmo bosé nohy) ani oděv a pro bosé nohy nemohl být spolucestujícím na obtíž, neboť jimi nikoho neomezoval ani neohrožoval – bod 1 tedy nechejme stranou.
  • Cestující nebyl ani bez platného jízdního dokladu  a i ostatní důvody jsou nyní irelevantní. 

Zajímavější je již bod 3. „Z dopravního prostředku mohou být vykázány osoby, které ohrožují bezpečnost provozu, svou vlastní bezpečnost nebo bezpečnost ostatních cestujících a dále muže být cestující vyloučen dle vyhlášky č. 175/2000 Sb. § 15 písm. a) až r);“

Připomeňme si argumentaci dopravce: „Dopravce může z přepravy vyloučit mimo jiné člověka pro mimořádné znečištění oděvů, obuvi nebo z jiných důvodů. V tomto případě šlo o to, že by se dotyčný mohl ve voze o něco poranit nebo by mu někdo mohl stoupnout na nohu.“  Pominu-li skutečnost, že přepravce v prohlášení pro iDNES nepřesně citoval jedno ze svých ustanovení týkající se vyloučení z přepravy  Neboť: „z jiných důvodů“ pokračovalo dále slovy:„ …nebo z jiných důvodů (např. výtržnictví) mohou být spolucestujícím na obtíž“ – Čili, jinými důvody se v tomto případě myslí důvody, kterými by byl cestující  spolucestujícím na obtíž. Neumím si představit jak by cestující ostatní obtěžoval bosýma nohama.

 

MOHL VŠAK CESTUJÍCÍ SVÝMI BOSÝMI CHODIDLY OHROZIT V AUTOBUSE SVOU VLASTNÍ BEZPEČNOST?

Argument dopravce byl: „V tomto případě šlo o to, že by se dotyčný mohl ve voze o něco poranit nebo by mu někdo mohl stoupnout na nohu.“

Namítám však, že někdo může stoupnout na nohu také cestujícímu, který je v žabkách, nebo v jiné obuvi s otevřenou špičkou. Zranění, které může způsobit cestující v pevné obuvi stoupnutím na nohu cestujícímu v žabkách obutým naboso, však může způsobit úplně stejný rozsah zranění, jaké by nastalo stoupnutím přímo na bosou nohu.

  • Ptám se tedy dopravního podniku: Vykazuje DP z MHD i cestující v žabkách nebo v otevřené obuvi?  Neboť míra poranění stoupnutím na nohu je zde stejná, jako stoupnutím na nohu bosého člověka.  
  • Dotyčný se mohl také ve voze o něco poranit. Ptám se: Vykazuje DP také cestující v barefootové obuvi s plátěnou (ani ne milimetrovou podrážkou), nebo v ponožkobotách Skinners? Protože ta podrážka je tak tenká (téměř žádná), že hrozí např. propíchnutí chodidla, šlápne-li člověk na něco ostrého.   
  • Na závěr se zeptám: Vykazuje DP také osoby s obuví na vysokých podpatcích?  Neboť hrozí jednak, že se člověk sám poraní – např. zvrtnutím nohy na schůdcích a nebo naopak může ohrozit bezpečnost spolucestujícího v žabkách, když mu omylem podpatkem šlápne na nárt.  
Jde o stejnou logiku jako jakou Doopravní podnik použil při argumentaci na obhajobu bosého cestujícího z přepravy.
 
 
 

PORUŠENÍ PŘEPRAVNÍCH PODMÍNEK Z HLEDISKA BEZPEČNOSTI CESTUJÍCÍHO, BEZPEČNOSTI JINÝCH OSOB Z HLEDISKA ZÁKONA

 

Porušení přepravních podmínek z hlediska bezpečnosti cestujícího, bezpečnosti jiných osob a ochrany zdraví, bezpečnosti a plynulosti veřejné osobní dopravy a z hlediska zajištění řádné, klidné a pohodlné přepravy taxativně řeší Vyhláška č. 175/2000 Sb., Ministerstva dopravy a spojů o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a k porušení výše uvedeného dojde když cestující:

  • a) nemá zakoupenu jízdenku při nástupu do vozidla, přestože mu dopravce umožnil její koupi před nástupem do vozidla,
  • b) nemůže se prokázat platným jízdním dokladem, odmítne zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému na místě,
  • c) odmítá uvolnit místo pro cestujícího s platnou místenkou na toto místo nebo odmítá uvolnit místo vyhrazené pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace těmto osobám nebo odmítá uvolnit místo vyhrazené pro cestujícího s dítětem do 10 let,
  • d) mluví za jízdy na osobu řídící vozidlo,
  • e) otevírá za jízdy dveře vozidla nebo zábranu proti vypadnutí,
  • f) vyhazuje z vozidla předměty nebo je nechá vyčnívat z vozidla,
  • g) za jízdy vystupuje z vozidla nebo nastupuje do něj nebo se z něj vyklání,
  • h) nastupuje do vozidla prohlášeného pověřenou osobou za obsazené,
  • i) uvádí bezdůvodně v činnost návěstní zařízení ve vozidle,
  • j) zdržuje se bezdůvodně v prostoru vyhrazeném pro osoby řídící nebo doprovázející vozidlo nebo v prostoru, který znemožňuje osobě řídící vozidlo bezpečný výhled z vozidla,
  • k) brání použití provozních zařízení, výstupu, průchodu nebo nástupu do vozidla,
  • l) kouří ve vozidle nebo v prostorách určených pro cestující, v nichž není kouření povoleno,
  • m) chová se hlučně, reprodukuje hlučně hudbu nebo zpěv nebo používá hlasitě audiovizuální techniku nebo obtěžuje ostatní cestující jiným nevhodným chováním,
  • n) znečisťuje ostatní cestující nebo vozidlo, jakož i prostory a zařízení pro cestující svým oděvem nebo svým jednáním,
  • o) poškozuje vozidlo, jakož i prostory a zařízení pro cestující,
  • p) odemyká nebo zamyká klíčem nebo jiným předmětem, který není součástí vozidla, dveře vozu nebo oddílu ve vlacích veřejné drážní osobní dopravy na dráze celostátní, regionální a na metru a dveře v tramvaji a autobusu,
  • r) vzal s sebou do vozidla nebo podal k přepravě jako cestovní zavazadlo věc, která nesmí být obsahem zavazadla, nebo
  • s) na dráze celostátní nebo na dráze regionální

Jak vidno, ve vyhlášce Ministerstva dopravy není nic, co z hlediska bezpečnosti nějak souvisí s obutím nebo neobutím cestujícího.

 

OBUTÍ V PŘEPRAVNÍM ŘÁDU

V přepravním řádu DP je však přeci jen jeden bod, který se obutí týká:   „Dopravce je oprávněn vyloučit osoby s kolečkovými bruslemi na nohou.“ 

Má to svou logiku, zde opravdu může dojít k ohrožení bezpečnosti cestujícího i spolucestujících. Negací však lze dovodit, že dopravce je oprávněn je sice oprávněn vyloučit cestujícího s kolečkovými bruslemi na nohou, není však ale již oprávněn vyloučit cestujícího s jiným druhem obuvi – pokud ji nemá mimořádně znečistěnou (např. zmíněné žabky, nebo vysoké podpatky), ani cestujícího, který nemá na nohou žádnou obuv.    

Cestující, který se před vstupem do dopravního prostředku seznámil s přepravním řádem a nenalezl v něm nic o zákazu vstupu naboso do dopravního prostředku, ba právě naopak – seznámil se v něm, co na nohou nemá mít, je oprávněn v dobré víře se zcela správně domnívat, že vstoupením bez obuvi do dopravního prostředku MHD přepravní řád neporušuje.

 

 

ANALOGIE V KONTEXTU SPRÁVNÍHO PRÁVA S OHLEDEM NA POSTAVENÍ DOPRAVNÍHO PODNIKU JAKO POSKYTOVATELE VEŘEJNÉ SLUŽBY

A ačkoliv celá výše uvedená problematika spadá spíše do oblasti soukromého práva, dovolím si zde kacířsky malou vsuvku z práva veřejného a půjčím si z něj právní zásadu „in dubio pro reo, neboli v pochybnostech mírněji.“ V praxi to znamená, zejména v oblasti trestního soudnictví, či správního řízení, že trest by neměl být, nebo by měl být mírnější, jsou-li pochybnosti. A proč se to pokouším aplikovat na výše uvedenou situaci? Protože z přepravního řádu DP jasně nevyplývá, že bosé nohy jsou důvodem k vyloučení cestujícího. Je to pouze subjektivní výklad řidiče a dopravního podniku, který se navíc dostává do kolize s dalšími právními zásadami, a to zásadou co není zákonem zakázáno, je dovoleno, a zásady zákazu zneužití práva, přičemž vnímáme-li přepravní řád dopravního podniku jako obecně závazný normativní akt (neboť působí v neurčitém čase proti neurčitému počtu adresátů) a samotný Dopravní podnik jako poskytovatele veřejné služby na základě veřejnoprávní smlouvy s městem, jakožto veřejnoprávní korporací, nelze, než výše uvedené právní zásady analogicky aplikovat.

Pro úplnost je třeba dodat, že Dopravní podnik by měl mít v rámci BOZP zpracováno tzv. Hodnocení rizik, neboť podle zák. č. 309/2006 Sb. vyplývá zaměstnavateli povinnost zajišťovat a provádět úkony v hodnocení a prevenci rizik možného ohrožení života nebo zdraví zaměstnanců a dalších osob, jež mohou být vystaveny nebezpečí. Při analýze hodnocení rizik může skutečně podnik vyhodnotit chůzi bez obuvi jako riziko, pak by však měl v rámci prevence rizik popsat způsob eliminace takového rizika.  

 

SUBJEKTIVNÍ NÁHLED

Dovolte mi nyní můj subjektivní názor. Osobně se domnívám, že řidič mladíka do autobusu nepustil z důvodu, protože se mu nelíbilo, že byl bos a svým způsobem mladíkův bosonohý styl chápal jako jednání odporující mravnosti, tedy budící veřejné pohoršení.  Ačkoliv zdůrazňuji, že můj názor je subjektivní, podporuje ho fakt, že jiní dopravci, potažmo řidiči MHD bosé cestující z přepravy nevylučují.  Dnes, v době kdy píši tento článek, provedl Aleš Růžička, zuřivý reportér Rádia Impuls reportáž přímo v prostředcích MHD, kam vstoupil bos. Ptal se přitom řidičů, zda ho za jeho bosé nohy nevyloučí z dopravního prostředku, nikomu z řidičů však jeho bosé nohy nevadily a nepohoršovaly ani spolucestující. Osobně znám jednu slepou paní, která chodí celoročně bosa. Ta si naopak pochvaluje, že řidiči ji do autobusu ještě pomáhají.

Řidič mladíkovi oficiálně zdůvodnil nevpuštění do autobusu z hygienických a bezpečnostních důvodů obutý, přičemž se mimo to odvolával na rozhodnutí vedení. Hygienické a bezpečností důvody již byly v tomto článku rozebrány. Co se však týká údajného „rozhodnutí vedení“ – kterým řidič argumentoval, a o kterém mimo jiné silně pochybuji že bylo vydáno, tak toto rozhodnutí mělo být implementováno do Přepravního řádu, nebo se s ním cestující měli mít možnost prokazatelně se seznámit jinak.     

 

CHOVÁNÍ ODPORUJÍCÍ MRAVNOSTI A VEŘEJNÉ POHORŠOVÁNÍ

Mohl však mladík svými bosými chodidly skutečně obtěžovat spolucestující tak, že budil veřejné pohoršení, či jednání odporující mravnosti a byl by tak v takovém případě řidič mladíka do MHD nevpustit?  

„Chování odporující mravnosti“ a ,,veřejné pohoršení“ jsou dle právní terminologie tzv. ,,neurčité pojmy“, pod kterými není přesně definován jejich obsah a je nutno analogicky použít (půjčíme-li si opět terminologii správního práva) obdobu tzv. institutu správního uvážení, což je vlastně subjektivní posouzení skutkového stavu tak, aby bylo možné konstatovat, zda určité chování  či stav, porušuje příslušné normativní pravidlo. Tímto normativním, nikde nepopsaným pravidlem, mohou být například veřejné obnažená ženská ňadra uprostřed Václavského náměstí (v takovém případě by takové jednání naplňovalo skutkovou znaku přestupku), nikoliv však již obnažená ženská ňadra na veřejné pláži na Brněnské přehradě. Vždy záleží na kontextu dané situace.    

Vodítkem, k vymezení naplnění skutkové podstaty výše uvedených neurčitých pojmů může pomoci judikát Nejvyššího správního soudu 2 As 69/2003 – 50, ve kterém je konstatováno:

 "Veřejné pohoršení" ve smyslu § 47 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích nastává v případě současného naplnění tří znaků:

  • musí být spácháno veřejně,
  • jednání musí subjektivně pohoršovat zpravidla více než dvě osoby, které budou tomuto jednání obvykle přítomny současně,
  • a musí být v rozporu s tím obsahem mravnosti, na němž se společnost shoduje."

(Pro úplnost pouze dodávám, že judikát se zabýval vysvětlením pojmu s odkazem na zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, který byl již nahrazen zákonem č. 250/2016 Sb. a zákonem č. 251/2016 Sb., nicméně výklad je zcela aplikovatelný na současnou právní úpravu.)  

S ohledem na tento judikát NSS lze konstatovat, že minimálně jeden ze znaků „veřejného pohoršení“, mladíkovy bosé nohy nevykazovaly. Připusťme však, s notnou dávkou fantazie, že by mladíkovy bosé nohy znak veřejného pohoršovaní naplňovaly. Ani v takovém případě by však řidič neměl pravomoc mladíka z autobusu vykázat a řešení domnělého veřejného pohoršování je v kompetenci příslušných správních orgánů veřejné moci.

 

Zpracoval: Mgr. David Mrhač

Zpět